Zavavov

Dočetl jsem se o ovladači TCS z produkce Zavavov a rozhodl jsem se vyzkoušet ho ve spojení s centrálou Digikeijs DR 5000. Jsou vyráběny dva typy tohoto ovladače, lišící se způsobem ovládání. Jednou možností je ovládání kolečkem ovládajícím potenciometr a druhou je ovládání s enkodérem. Ovládání s potenciometrem funguje obdobně jako u Multimausu i WLANmausu ROCO, s nulou uprostřed, otáčením vpravo (po směru hodinových ručiček) jede vozidlo jedním směren, otáčením vlevo (proti směru hodinových ručiček) jede opačným směrem, rychlost se postupně zvyšuje do maxima, opačným směrem.

Ovládání s enkodérem je obdobné jako například u ovladačů Digitrax, kolečko nemá koncové dorazy. Otáčením po směru hodinových ručiček se rychlost postupně zvyšuje až do dosažení maximální rychlosti modelu, další otáčení tímto směrem nemá žádný vliv. Otáčením proti směru hodinových ručiček se rychlost postupně snižuje až do zastavení. Po zastavení nemá další otáčení proti směru hodinových ručiček vliv. Změna směru jízdy se uskutečňuje stiskem kolečka.

Vybral jsem si provedení s enkodérem, protože jsem na tento způsob ovládání rychlosti zvyklý z ovladače Digitrax, nebo také z ovladače OTO DUO z produkce Zdeno Janečka. Vzhledem k tomu, že jsem zvyklý na tento způsob ovládání, ale také zvyklý na ovladače FRED, které používáme v klubu, očekávám od ovdalače, že se otáčením proti směru hodinových ručiček vlak zpomaluje a zastaví a buď dojdu na doraz jako u FREDu, nebo se zastaví a další otáčení už nemá vliv, zatímco u ovladačů s nulou uprostřed se mi často stávalo, že se mi vlak po zastavení okamžitě rozjel opačným směrem, což mělo občas za následek nehodu. Jde samozřejmě o zvyk, uživatelé Multimausů dají pravděpodobně přednost provedení s potenciometrem.

A nyní k vlastnímu testování. První dojem je velmi dobrý, ovladač dobře padne do ruky, provedení je profesionální. Kolečko regulace rychlosti má ideální rozměr, není zbytečně velké, ani příliš titěrné, což mi trochu vadí u ovladačů Digitrax DT402 i DT500.

Také další zjištění byla pozitivní. Po zapnutí tlačítkem vlevo nahoře se na displeji objeví informace, že je vyhledávána wifi síť v dosahu. V mém případě se tady objevila moje domácí síť a síť centrály DR5000. Nebylo třeba žádné zadávání sítě pomocí její IP adresy, stačilo pouze síť z nabídky vybrat a zadat heslo, což je v případě centrály 12345678 (v centrále je nutné mít zvolen LAN protokol Z21). Tady jsem měl první problém, tlačítka na klávesnici ovladače totiž umožňují tiskem jednoho tlačítka zadávat postupně všechna tři písmena uvedená na klávese, včetně znaků s diakritikou a následně číslici, a než jsem se na příslušném tlačítku proklikal až k číslici, často jsem překlikl a musel se vrátit. Netušil jsem totiž, že tlačítko shiftu (šipka na klávesnici vlevo dole) přepíná mezi třemi módy, malá písmena, velká písmena a číslice. Je dobré se nechovat podle jednoho z Murphyho zákonů – selžou-li veškeré pokusy jak uvést zařízení do provozu, přečtěte si návod. Číst návod předem se rozhodně vyplatí.

Po chvilce se ovladač k centrále přihlásil a mohl jsem pokračovat v nastavování. Je nutné nejprve provést podle návodu nastavení základních vlastností, mezi něž patří například komunikační protokol. Zde se pro DR5000 zvolí výše zmíněný protokol Z21.

Následně je možné přistoupit k zadávání vlaků. Na obrazovce se objeví znak +, kliknutím na něj stiskem kolečka enkodéru se objeví zadávací políčka. Tady se postupně zadávají údaje jako je kategorie vozidel – na výběr jsou ale jen kategorie parní, elektrické a dieselové, ostatní a vagony. Uvítal bych tady ještě kategorie elektrické jednotky, motorové jednotky a vozy.   

Dále se zadá adresa, počet rychlostních kroků, maximální rychlost lokomotivy.

Pak se lokomotiva uloží do paměti ovladače.

Jednotlivé lokomotivní funkce F se zadávají až v další fázi. Uložené lokomotivy se pak zobrazuji v horní části displeje. Je tam vždy název lokomotivy, její adresa a symbolický obrázek podle zvolené kategorie. Displej sice umožňuje i zobrazení fotografií, ty jsou ale k dispozici jen při použití centrály TCS – jsou totiž uloženy v centrále, ovladač nemá dostatečnou kapacitu paměti.

Listování mezi uloženými vozidly se provádí kolečkem enkodéru a výběr jeho stiskem (u modelu s potenciometrem slouží k volbě tlačítka se šipkami a k potvrzení výběru tlačítko OK).

Po výběru lokomotivy se na displeji objeví tachometr s maximální rychlostí, jaká byla u dané lokomotivy zadána, a po stranách jsou tlačítka volby funkcí.

Zde se projevuje další z předností tohoto ovladače – funkce se sice volí tlačítky 1 až 10, lze ale zvolit posun o +10 a +20,  lze ale také zvolit, které funkce se tlačítky 1 až 10 volí, lze totiž  na kterékoli tlačítko přemístit požadovanou funkci. To umožňuje zajistit, aby měly všechny lokomotivy stejné funkce na stejných číslech, třeba na 1 zvuk motoru, na 2 třeba houkačku a podobně, ale také zajistit, že třeba tlačítkem 8 zvolím funkci, přestože má v dekodéru číslo F20. To považuji za ohromnou přednost, obvykle totiž s počtem deseti funkcí pro běžný provoz vystačím. V symbolech tlačítek na displeji jsou symboly, podle nichž je zřejmé kterým číslem mám jakou funkci zvolit.

Tachometr ukazuje aktuálně nastavenou rychlost v rozsahu který byl pro danou lokomotivu zadán.

Další vlastností, která mne potěšila a příjemně překvapila, je možnost duplikování uložených lokomotiv, to jsem využil třeba u Desira, mám totiž tři a k jejich vytvoření v ovladači mi stačilo zadat jedno, duplikovat a následně u jednotlivých duplikovaných strojů změnit název a adresu, vše ostatní zůstane zachováno, včetně funkcí. Samozřejmě je následně možné cokoli změnit. S výhodou to lze využít, máme-li více lokomotiv od stejného výrobce, často jsou totiž jednotlivé zvuky a další možné funkce na stejných adresách a uspoří se hodně času s jejich zadáváním.

Ovladač umožňuje také ovládání příslušenství a programování CV, tím jsem se ale při testování nezabýval. Pro ovládání příslušenství je mnohem lepší použít ovládací panel (například z komponent MGP), případně počítačovou aplikaci, já používám TrainController. Pro programování lokomotivních dekodérů dávám přednost aplikaci JMRI DecoderPro, pro programování ovládacího panelu aplikaci LocoNet Decoder Programmer na tabletu nebo v mobilu.

Sympatické je, že k napájení ovladače slouží vestavěná akumulátorová baterie, k jejímuž nabíjení je možné použít stejnou nabíječku jako k mobilním telefonům (pozor, jen s napětím 5 V – k některým novým mobilům je možné použít rychlonabíječky, mající sice stejné konektory, ale vyšší nabíjecí napětí)

Dalším dobrým nápadem je stojánek, který lze využít i montáži třeba na bok kolejiště. Ovladač je v něm přidržován magnetem a je v něm i dotykový konektor pro nabíjení, ke stojánku se připojí nabíjecí kablík. Pro nabití pak stačí ovladač vložit na stojánek. Stojánek má k připojení nabíječky konektor USB-micro, má ale také na bocích dva konektory USB-A. To považuji za výhodu zejména při připevnění na svislo na bok kolejiště, snadno se přihodí že se o kablík zavadí a konektor USB-micro to nemusí vydržet.

Určitě jsem nepopsal zdaleka všechno, co tento ovladač dokáže, rozhodně ale myslím, že se vyplatí do něj investovat.