V Dánsku 2024

24.03.2024 15:42

 

 

 Již v roce 2020 jsme objevili kouzlo dánského setkání v Borkopu. O první účasti naleznete reportáž zde. V roce 2021 pandemie COVIDu neumožnila organizaci setkání. Znovu jsme tak do Borkopu přijeli až po pandemii, podrobnosti najdete tady. V roce 2023 jsme se z důvodů pracovních na mé straně nepřihlásili. Do třetice jsme tedy vyrazili až v roce 2024.

 

Je vidět, že setkání je každým rokem větší, je tam více zahraničních účastníků a pořadatelé přichází se zajímavými moduly, které by v Čechách nenašly uplatnění. Ale o tom až dále v textu.

 

Letos jsme se rozhodli, že vyrazíme až v den setkání. Důvodem bylo, že v roce 2022 jsme jeli již o den dříve. Výhodou bylo, že jsme měli rezervu pro případ velkých kolon a možnost si po cestě odpočinout. Nevýhodou bylo, že setkání začíná až ve 14 hodin, takže celé dopoledne zbude volné. Počasí je ale deštivé, takže nás to k procházkám moc neláká. Navíc jsme večer dojeli až pozdě v noci, protože jsme jeli až po práci. V roce 2024 jsme se tedy vrátili k tomu, že vyrazíme až v den setkání. Cesta trvá 9 hodin. Vstávali jsme proto ve čtyři ráno, vyrazili jsme 5 minut po páté.

 

Cesta probíhala naprosto v pořádku, bez kolon, mírně se zhustila doprava v okolí Lipska a Drážďan. Celá cesta ubíhala rychle. Na místě jsme byli mezi prvními. Hala byla ještě téměř prázdná resp. žádný modul nestál.

 

Mile mě překvapilo, že kolegové ze Švédska a Dánsky dorazili I elektromobily. Na rozdíl od většiny modelářů v ČR, používají dánští modeláři přívěsné vozíky.

 

Layout se letos pěkně roztáhl po celé hale. Ze Švédska dorazilo hodně modelářů, a tím i modulů. Byly tak dvě větve jejich modulů.

 

Naprosto jedinečný je rozsah dvojkolejky, která obíhá halu o rozměrech 20 x 40m. Netradičním jevem pro nám známou modulovku jsou smyčky na koncích větví layoutu. Pro FREMO modulovku by nedávaly smysl. Na setkání v Borkopu má ale v sobotu přístup i veřejnost. Pro tu je modelový provoz nudný, protože jezdí málo vlaků. Pak mají smyčky význam, protože není nutné soupravy objíždět lokomotivou.

Popis layout začneme jako tradičně u skrytého nádraží. To ale letos bylo připojeno zajímavým modulem. Ten mimoúrovňově přivádí vlaky kolmo ke dvojkolejné trati. To by umožnilo mít skryté nádraží u uprostřed trati. To letos ale nebylo využito a jedna strana modulu vedla přímo na smyčku, což ocení diváci.

 

 

Z druhé strany modulu již vedla hlavní trať řadou oblouků bez zástavby. 

Po krátkém oblouku trať vedla do stanice Pysmann. Ta sice zatím nemá krajinu, ale je zajímavá mimoúrovňovým křížením vlečkové tratě do velkého areálu pro vyklápění a vysypávání vozů s uhlím.

 

Vysypávat lze jak vozy Fa, ale majitelé postavili funkční a automatické vysypávání vozů E. 

 

Obdoba dnes funguje v Čechách v elektrárně Chvaletice. Pěkný článek s videem najdete zde.

 

Na modulu je mechanismus, který speciálním trnem posouvá řadu vozů E, vždy se jeden vůz odpojí na rozpojováku, vjede do otáčecího mechanismus, vystrčí tím už jeden vůz na svážný pahorek. V tomto případě spíš horu. Důvodem sklonu je, že vozy v Nku jsou lehké a mají poměrně velké tření os. Sklon tak zajistí, že rozřazování skutečně funguje.

 

Za Pysmann odbočovala trať nejprve dvojkolejná trať, která se záhy spojila do jednokolejky. Ta hned vedla do dlouhého tunelu, který ale zatím je jen v době polystyrenové. Za tunelem byla malá vlečka.

 

 

Na konci oblouku byla na trati malá stanička, za kterou byla krásná továrna, která mne inspiruje pro můj modul Kamenice.

 

 

Po delším úseku jednokolejné tratě už bal Čachnov. Provoz tam nebyl silný, to Honzovi vyhovuje.

Zajímavostí byl jednokolejný soubor modulů smyčky s automatickým provozem výhybky. V provozu nebyla smyčka potřeba a tak se používala jen pro veřejnost.

 

Vraťme se do Pylsmannu. Hlavní trať pokračovala dlouhým souborem obloukových modulů s krásným motivem městské zástavby nájemních domů.

 

Za městem byla stanice Brabrand. Je na ní přechod pro chodce.

 

Trať pokračovala přes modul, který je nejpodivnějším na celém modulišti. Jedna kolej dvojkolejky míjí budovy po náspu. Vypadá to jako dočasná přeložka. Uprostřed je malá vlečka jedna kolej pro osobní vlaky. 

 

V rohu haly bylo Nordfaxe. Všechny ročníky bylo Nordfaxe ve stejném místě. Důvodem je, že jde o obloukovou stanici a layout se musí větvit tak, aby diváci mohli chodit okolo všech větví. 

 

Novinkou je 3D výtisk silničního mostu. 

 

Z Nordfaxe vedla hlavní trať přes modul s lesem a mostem, který se nám líbil.

 

Za lesem byl modul dálničního mostu s šestiproudovou dálnicí.

 

Za dálnicí byla stanice Mollerup, která je důležitá pro nákladní dopravu, protože je tam kontejnerový terminál. Ten hodně inspiruje Honzu, protože na rozšíření domácího kolejiště dělá Honza také kontejnerový terminál.

 

Za terminálem byla stanice ve stavbě, kde také nechybí mimoúrovňové křížení vlečky, kde bude zpracování dřeva.

 

No a už se dostáváme ke Sklenému. Bylo na konci hlavní tratě. Důvodem je, že jsme se pořadatelům připomněli poměrně blízko k setkání. Musíme příště připomínat dříve.

 

Provoz tak nebyl silný, třeba si jednou střihneme vytíženou pozici stanice. V reálu je Sklené stanice pro předjíždění nákladních vlaků osobními.

 

Za Skleným bylo největší překvapení, mimoúrovnové rozbočení dvojkolejky na tři dvojkolejné tratě. Jedná se o velmi komplexní modul jak kolejově, tak ovládáním. To vypadá jak ke stanici. Jedna trať kříží podjezdem, druhá přes most.

 

Na kraji modulu je opět několik nájemních domů. 

 

Za rozbočením bylo na jedné trati lokomotivní depo.

 

Na druhé trati skryté nádraží.

 

Na třetí trati vedly oblouky do pobřežního města, kde je dokonce přívoz na vlak a parník. Krajina je ve výstavbě.

 

I tato větev končila smyčkou.

 

Stále ale nekončíme, musíme zpět do Nordfaxe. Tam totiž odbočovala jednokolejná trať do Švédska.

První stanice je Klagerup Andrse, autora elektroniky MGP.

 

Ta je unikátní tím, že se v ní můžou křížit dvě jednokolejné tratě. Tentokrát ale jedna větev nebyla využita.

Trať pokračovala přes stanici Bastad. Ta je podle skutečné předlohy. Bohužel již v této podobě nefunguje, protože pod stanicí vznikl nový tunel a koleje jsou již sneseny.

 

 

Po delší jednokolejné trati se jezdilo do Fossie, na trati odbočovala zajímavá vojenská vlečka. 

Fosiie již známe mnoho let, protože byla již v na Fremo setkání v Praze 2013. Jedná se o stanici s vlastním nákladní vlečkou s mnoha kolejemi.

 

Poslední část layout odbočovala z Klagerup. Vedla do nejhezčího modulu, který jsme viděli. Šlo o modul podle skutečnosti, dolu Nyvang. Podobně jako u Bastadu, ani důl už neexistuje. Zbylo jen male muzeum v původní budově nádraží. Autor bydlí nedaleko a tak se v době COVID pandemie rozjodl postavit důl tak, jak vypadal v šedesátých letech.

 

Všechny budovy si autor kreslí sám a vypaluje lasercut. Na modulu má zatím jen dummy lampy, které nahradí české lampy Dominik. Do budoucna se třeba povede přidat elektrické nakládání sypkého uhlí do vozů, aby bylo co vykládat v Pysmann.

 

Zajímavostí je robustní bigben.

 

Majitel Nyangu Pelle Holmen naložil zajímavý náklad pro milovníky cukru.

 

Ani letos nechyběla zastávka s choulostivým názvem.

Závěrem bych rád poděkoval organizátorům, celé setkání je skvělé svou atmosférou. Přibývají účastníci, letos poprvé přijeli kolegové z Německa, které známe z Hanau, Magdeburgu a Stöllnitz. Cesta zpátky byla náročná, deštivá, ale snesitelná. Dorazili jsme v jednu v noci.