První undergroundové setkání N

07.11.2018 23:58

Po delší odmlce se rozhodla část modelářů měřítka 1:160 realizovat setkání. Novým impulzem se stala myšlenka uspořádat setkání nikoliv tradičně v tělocvičně, ale pro změnu v sutereních prostorách šaten základní školy Karla Jeřábka v Roudnici. Doposud jsme, i pro menší layouty používali malou tělocvičnu. V té je layout stočen, a není možné dělat delší rovné úseky tratě. Prostor šaten umožnil zcela nový přístup ke tvorbě layoutu. Skrytá stanice Staré Splavy byla opravdu skrytá v boční spojovací chodbě.

Výpravčí tak narozdíl od tělocvičny neměli přímou viditelnost, a museli použít telefon. Trať následovala dvojkolejnými oblouky, které jsme použili proto, že mají hotovou krajinu. Tím návštěvy viděly nejdříve dokončené moduly.

První zastávkou na trati byl Pelechov, který je také dvojkolejný.

Zde část sestavená z dvojkolejky končila. Následoval krásný nový modul "Zářez" od Vládi Hostonského.

Za ním byl model opuštěné přečerpávací stanice. Hlavní a dirigující stanicí pro celý celou trať byl Filipkov. Té se nejprve ujala zkušená obsluha. Pracoviště bylo skryté v zádveří jedné z šaten.

 

Za Filípkovem byl zdokonalený modul známý jako "Rybníky". Vláďa jej oživil např. cyklisty u rybníka a motorkářem se site károu. Přejezd do dalšího "údolí" vedl Honzovým tunelem.

Zde je fotografie Honzy Hlaváčka, kde je motocyklista pěkně vidět.

Za tunelem následoval Richardův areál JZD, přilehlá vesnice a zastávka Zbuzany, která má střežený přejezd.

Za tímto úsekem byla odbočka Pravá nad Jizerou, která měla nový terén s krásnými propustky.

Vláďa se tak stal nejpilnějším modelářem za uplynulé dva roky! A to i přes velké zdravotní problémy.

 

Za odbočkou byl úsek s oblouky, který začínal rekonstruovaným modulem Ríši Žahourka. Rekonstrukci zahájil kvůli problémům známým jako střecha, to jest nerovnosti na rozhraní sousedních modulů. Elektrostatickou trávu nahradil dočasně EPS polystyren.

V půlce trati za odbočkou Pravá nad Jizerou měl Richard dobře známé Řepy. Místo pro rozlehlou vlečku jsem umístil jako autor layoutu do rozšíření chodby.

V opačném oblouku hlavní trati byla umístěna oblouková zastávka Český Šternberk.

Za Šternberkem byl vlečkový areál, který již po několikáté změnil majitele a z pivovaru Lobeč se stal vlečkou Kovošrotu. Za vlečkou pokračovala trať dvěma oblouky, ve druhém oblouku byla dobře známá zastávka Karlík.

Krátce za ní začínala dlouhá vlečka Kamenice prodloužená o minivlečku Kameničky. Toto spojení umožňuje v Kamenici křižovat vlaky, protože přidáním výhybky Kameničky má pak Kamenice dvě průjezdné traťové koleje. Toto je jediná fotografie Kamenice, kde jsem nouzově použil budovy od Karla B, děkuji za ní Honzovi Hlaváčkovi.

 Za Kameničkou pokračovala rovná trať do stanice Dobruška. Operativně jsme tento úsek při stavbě prodloužili o rovný modul z kroužku.

 

V Dobrušce byl vidět pokrok Ríši. Jsou tam již napatinované koleje a objevují se již první stavby. Trať končila vlečkou Tuzex kterou staví Richard Novotný.

 

Prostor šaten je celý pokrytý kamerovým systémem, a tak máme záznam z celého setkání. Bohužel odešla USB kamera, kterou Karel Brejša používal na předchozích setkáních. Nebude proto tentokrát záznam layoutu z pozice strojvůdce. Celé setkání se neslo ve velmi pohodové atmosféře.

Šatny nám poskytly i naprosto dokonalé vězení, které nemuselo být jenom nástěnkou :-). A dokonce i s ostrahou! Naštěstí jsme jej nepotřebovali, protože nedošlo k žádné mimořádné události v provozu. Skrývalo tak pouze řízení hodin.

 

Grafikon byl navržen pro množství lidí, které bylo po celé setkání. Děkujeme Karlovi Gillichovi za jeho přípravu! Dokonce došlo i na těžkotonážní vlaky!!!

Centrála DR5000 napájela celý layout a nepoužili jsme žádný booster. Toto zjednodušení a používání pouze ovladačů Fred vedlo k naprosto bezproblémovému provozu.

Dlouholetý strach z obsluhy Filípkova tentokrát pominul a ovládání Filípkova všichni zvládli a uměli řídit provoz této dirigující stanice. To dává prostor pro další setkání!

Při páteční večerní diskuzi jsme probírali potřebná vozidla. Díky MTB již není problém s hnacími vozidly. U vozů už se díky Honzovi Ruferovi situace také lepší! Honza nám osobně přišel ukázat celou produkci, kde nás zaujala Rajka :-).

Nejvíc ale překvapil Ríša Žahourek, který jí již přinesl sestavenou! Třeba za rok dáme dohromady ucelený vlak!

Pěknou reportáž naleznete na webu Honzíkovy vláčky zde.

Layout 2018 je zde.

Díky úspěchu tohoto setkání získali účastníci chuť znovu budovat další moduly a už teď se těšíme na setkání Roudnice 2019.