Poprvé v Hanau 2022 - znovu na FREMO setkání v Německu
Po setkání v dánském Børkopu 2022 (více zde) jsme se rozhodli přihlásit na FREMO setkání v Hanau. O Hanau jsme slyšeli mnoho již v minulosti od Dana Buchtely (a skupiny N-Modul), který tam pravidelně jezdí. Letos ale v layoutu jeho moduly nebyly.
Hanau_2022_v03_print.pdf (1812935)
Výhodou Hanau je, že je daleko blíže než Børkop. Nevyžaduje proto tolik času na cestu. Hanau je totiž nedaleko od Frankfurtu nad Mohanem. Cesta ubýhala velmi klidně a tak jsme okolo třetí odpoledne dorazili do Hanau.
Organizátoři nás vřele uvítali. Layout sice z větší části stál, ale zdaleka ne celý. Rychle jsme tedy postavili naše moduly na nohy a smazali tak skluz.
Mile nás překvapil velmi pohodový tým modelářů, nikdo nestresoval, nikdo nám nevyčítal že jsme přijeli o něco později než jsme předpokládali. Už od první verze layoutu jsem se těšil na to, jak autor železáren Haslingen postoupil se stavbou. Svým rozsahem je stanice unikátní. Více o vzniku modulu je zde.
Layout zabral celou halu.
Německé stanice mají stejnou charakteristiku – jsou oproti těm našim neskutečně rozsáhlé. Některé jsme v minulosti již viděli na pražských FREMO setkáních. Jsou jimi již zmíněný Haslingen, skrytá stanice Schattenbach nebo Rosenheim.
Zaujalo mne množství stanic, které jsem neznal. Největší z nich je Dülmen.
Velikostí předčí dokonce i Karlsruhe – Durlach. Ten letos v Hanau chyběl. Autor řešil poslední roky změny v soukromí. Prý se ale snad vrací k modelařině. Dülmen je podle skutečné stanice mezi Essenem a Münsterem na severo-západě Německa, a to dokonce bez velikostních kompromisů tj. nezkrácený - přesně podle skutečnosti přepočtené 1:160.
Jedná se o dvojkolejnou stanici včetně trolejových sloupů, která má i posunovací oddíl stanice. Více o stanici najdete na Wikipedii zde.
Stanice je na modulu realizována v podobě z devadesátých let tj. před rekonstrukcí. Zajímavostí je, že má stanice má "vlastnoruční" kolejivo stavěné podle skutečných výhybek. Triangl na křižnou trať slouží pouze jako kusá kolej. Pro věrnost předloze tam ale je. Ve skutečnosti jsou nedaleko stanice i kasárna, ale ty modul neznázorňuje.
Layout vycházel ze skryté stanice Schattenbach.
Vycházela z něj dlouhá dvojkolejná trať. Kuriozně v ní hned po pár metrech byly vloženy dva nové Honzovy moduly – zářez a propustek s potokem.
Důvodem bylo, že v jedné z pžedchozích verzí layoutu tam bylo i Sklené. To se ale organizátoři nakonec rozhodli pro jistotu nedávat na hlavní trať. V době COVIDu a nejistoty totiž nechtěli organizátoři riskovat, že nedorazíme. Tím by byl ohrožen celý provoz.
Za delším úsekem dvojkolejky byl zajímavý modul rozbočení dvou dvojkolejných tratí Hahnenbuchen.
V Čechách by se takový modul vůbec nevyužil, ale kamarádi v Německu mají dvojkolejných stanic dostatek. Tento modul jsme již viděli na setkání na severu Německa ve Stöllnitz.
Za rozbočením bylo opět několik metrů tratě a už se vjíždělo do již zmíněné stanice Dülmen. Její délka je majestátní.
Za Dülmenem pokračovala dvojkolejka až do historické stanice Rosenheim.
Ta byla na pražském FREMU. Stanice je charakteristická cihlovou barvou budov, půlkruhovou rotundou s točnou a množstvím dalších budov okolo. Neznázorňuje současnou stanici Rosenheim nedaleko Mnichova, ale jejího předchůdce z počátků železnice. Více o depu a stanici Rosenheim naleznete na Wikipedii zde.
Letos měla stanice důležitou roli. Končila tam totiž elektrifikovaná trať. Každý vlak tak v Rosenheimu přepřahal elektrickou trakci za dieslovou. Pro vlaky do české části tak přebíraly službu vozidla ČSD. Grafikon byl koncipován velmi atraktivně, protože se hnací vozidla střídala na dvou vlacích, které ve stejnou dobu přijely z opačných konců layoutu. Bylo to velmi věrné skutečnosti, protože i sešitové řády počítaly se službou strojvůdce na následném vlaku.
Za Rosenheimem se rozbočoval layout na trať do Švýcarska a trať do Čech.
Do Švýcarska se jelo přes trať v zástavbě.
Švýcarsko představovala nová oblouková stanice Emmenmatt, která je na motivy skutečné stanice nedaleko Bernu. Oproti realitě je ale rozšířena o fiktivní posunový oddíl.
Za touto stanicí byla jen skrytá stanice Bühnau.
Vraťme se nyní na trať směr Čechy. První na ní byl již zmíněný modul železáren US Steel Haslingen.
Trať skrz železárny jen projíždí pod mostem.
Rozrostl se o nový triangl. Celá železárna věrně znázorňuje technologický postup výroby. Autor na věrnost velmi dbá a tak má každá část modulu svůj důvod.
Posun v železárnách je na dlouhé dny.
Za Haslingenem byla vlečka pivovaru.
Po pivovaru byla stanice Cristian, stavěná německým kolegou, ale žijícím s rumunskou manželkou, takže je stanice s rumunskými kořeny.
Za touto stanicí již začala česká část layoutu začínající mým modulem N24 a přejezd do Čech odděloval tunel z Honzovy dílny.
Za tunelem byla stanice Čachnov, stavěná podle skutečné stanice.
Za Čachnovem byl layout rozšířen dvojkolejnými moduly.
Trať ale nebyla provozována jako dvojkolejná. Důvodem byla nefukční výhybka na větvení.
Vtipně byl na vyloučenou kolej postaven pracovní vlak.
Za obloukem již byla stanice Sklené nad Oslavou.
Byla předávací stanicí mezi posunem v následném přístavu. Provoz byl nenáročný protože pro osobní přepravu šlo o konečnou stanici, Objíždely se tu tak soupravy. U motoráků to ani nebylo nutné.
Ostatní vlaky byly už jen nákladní vlaky z přístavu.
Přístav staví celá skupina modelářů okolo Michaela Grüsse.
Kdo by si myslel, že už jsem popsal celý layout, tak by se hodně zmýlil. Na již zmíněném větvení dvojkolejek totiž pokračovala trať do nové stanice Rheinfort-Kapellen, která je sice teprve v době dřevěné, ale je zřejmé, že bude velmi dobře využitelná.
Jedná se totiž o dvojkolejnou stanici s větvením na další jednokolejnou trať ve tvaru S. Ta letos nebyla využita jako skutečná trať, ale jen technologická část s Honzovou čističkou koleček a malým skrytým nádražím s možností nakolejování vlaků.
Návěstidla ještě nemá a tak to vtipně autor vyřešil návěstidly z Lega.
Po pár metrech tratě za stanicí Rheinfort-Kapellen následovala opět zcela nová stanice Weilmünster - také ve tvaru písmene S.
Je také odbočná. Pěkný detail je trať na náspu větvení s mosty v oblouku.
Jsou dělané pomocí metody laser cut.
Podobně jako na Dülmen je kolejivo dělané ručně pomocí kuprextitu pájené pražec po pražci. Má tak reálnou geometrii.
Stanice má samostatně ovládaný posunovací oddíl. Bez povolení výpravčího nelze posunovat, protože je hlavní výhybka blokována.
Trať dále pokračovala přes odbočku do kasáren Harvey Barracks
do nové stanice Marilingen od autora Schattenbachu.
Poslední větví, kterou jsem nepopsal je trať vycházející z eskové stanice Weilmünster s dlouhou jednokolejkou ústící do vlečky Fördertechnik a stanice Tettnang. Tu už známe z pražského Frema.
Díky tvaru této trati byl velmi zajímavý provoz i osobních vlaků, protože bylo potřeba objíždět v úvratích soupravy.
Motiv kasáren je nově ve zjednodušené formě vidět i na Karlově modulu Lesná, o které bude více v reportáži ze setkání v Roudnici v červnu 2022.
V Hanau se vlaky mezi stanicemi předávaly pomocí programu RGZM, což je na mezinárodním setkání s rozsáhlou dvojkolejkou nutností.
Zaujal mne nový modul z Francie s rybníkem s restaurací na hrázi.
Další pěkný modul byl s dvojkolejkou procházející lesem.
Při závěrečném zhodnocení jsme vyslovili přání, aby příště bylo Sklené nad Oslavou na hlavní trati a využilo se, že se jedná o výhybnu pro dvojkolejnou trať. Snad to COVID a jiné komplikace dovolí.
Celkově se celé setkání v Hanau neslo ve velmi klidné a přátelské atmosféře. Jídlo bylo řešeno buď formou dovezené pizzy nebo grilováním na malém grilu přímo před halou.
Někteří účastníci přijeli s karavanem, což někdy v budoucnu vyzkouším. Překvapením pro mne bylo, že i přesto, že Dan Buchtela neměl v Hanau své moduly, přijel alespoň se svým artiklem z Modelscene.com. Byl tam od pátku do odpoledne do neděle ráno.
Veselá příhoda z cesty tam:
Auto jsem naložil ve středu večer. Vše jsem zkontroloval a šel spát. Plánovaný odjezd byl ve čtvrtek v pět hodin ráno. Dle plánu jsme měli být po poledni v Hanau. Ráno jsem začal hledat klíče od auta. Na setkání totiž jezdím autem VW Sharan, které používá manželka. Ta odjela s mým autem do práce již ve dvě ráno. S hrůzou jsem zjistil, že ze zvyku odvezla i klíče od Sharana. Od loňské dovolené nemůžeme najít druhé klíče k Sharanu a tak byla situace zapeklitá. Po zvážení několika variant jsem si půjčil auto známých a dojel si pro klíče do Řeže u Prahy. Celá anabáze trvala skoro dvě a půl hodiny, a tak se o to posunul celý plán cesty. Napsali jsme o tom zprávu organizátorům, aby s tím počítali.
Nedá mi na závěr porovnat setkání v Borkop a Hanau. Borkop je unikátní rozsahem layoutu a možností volných jízd, ale je znát, že to není FREMO akce. Bohužel se tam nejezdí téměř žádná nákladní doprava a i v té osobní je grafikon poměrně volný. V Hanau je layout sice menší, ale stanice jsou velké, dle skutečnosti a u těch dokončených i s pěknou krajinou. Jezdí se přesně jako v Zababově a provoz je vyvážený.
V roce 2023 tak máme velké dilema, zda stihneme obě setkání a nebo si vybereme. Podle zkušenosti z roku 2022 by to u nás vyhrálo Hanau.
Rokem 2022 jsme si plně vynahradili dvouletý výpadek v modulařině, protože dvě velká evropská setkání umožnila potkat modeláře z Dánska, Švédska, Německa, Švýcarska, Francie a do jisté míry i Rumunska. Dává nám to i do budoucna optimismus, že bude vždy kam zajet s moduly. Byť je pravdou, že průměrný věk modelářů je nad šedesát let. Ale třeba Dulmen postavil čtyřicetiletý modelář a obě nové stanice také staví mladí moduláři. V Borkopu je situace ještě lepší, tam je věkový průměr okolo 35-40 let.