Borkop 2025
Jak víte z článků z minulých let, jezdíme opakovaně s moduly do Dánska. Parta nadšenců začala budovat klub, který se za ty roky velmi posunul. Ročník 2025 pořádali už pod hlavičkou mezinárodní organizace Fremo (více zde). Rozsahem moduliště to byl největší layout ve kterém jsme kdy měli stanice. Překonalo to i výroční Fremo 2013 v Praze (informace o setkání bohužel již bez obrázků zde).
K účasti mne nejvíce lákalo ukázat Filípkov Pelle Holmenovi. Už v Lánech jsem se s ním domluvil, že mi udělá budovy na přestavbu Filípkova na Smržovku (více o plánech zde).
Tentokrát jsme vzali méně modulů, protože s námi měl jet Honza Pavlíček. Měli jsme jet jeho autem Toyota Siena, které je větší než náš Sharan. Ale Honza se dostal do styku s osobou nakaženou černým kašlem, tak nakonec nejel. Ukázalo se, že i tak byl můj VW Sharan dost plný.
Letos jsme se rozhodli jet opět o den předem, protože stavba layoutu po klidném spánku jde lépe, než po 10 hodinách jízdy. Tentokrát našel Honza ubytování v letních bungalovech přes Booking.com.
K moři to bylo 400 m.
Stavba začala po 13h. Poprvé byly naše stanice hned bezprostředně u vstupu do haly. Tady je fotka ještě před stavbou.
Návrh layoutu dělal Jan Pilleman, člen Frema, layout měl mezinárodní logiku. Každá země tak měla na hranicích s jiným státem svůj skryťák. Tím, že se hostitelé posunuli více ke standardům Frema,
Česká větev šla z Filípkova rozšířeného o Fördertechnik do Čachnova.
Až do Filípkova občas zajede ICE, i když jen mimo grafikon při volných jízdách.
Vedla přes pěkné obloukové moduly se svahovým rozhraním.
V Čachnově se křižovali vlaky. Naštěstí mimo kontejnerových vlaků něšlo o dlouhé soupravy. Tak i nejmenší stanice stačila na křížení.
Tady na fotce nadšený Nils a Bardotka.
ICE při průjezdu Čachnovem :-).
Při návštěvách veřejnosti byli naše moduly hned to první co návštěvníci haly viděli. Za Čachnovem byl Marilingen.
Za Marilingenem se trať rozdělila na dvojkolejnou.
To umožnilo využít moje dvojkolejné oblouky a Pelechov. Na obloukových modulech jsem doplnil osvětlení od Dominika.
Tentokrát jsem je nouzově propojil na jedno trafo. Byl tam i modul se závorami, co jsem koupil od Patricka Medinskeho. Závory ještě nejsou zprovozněny, ale pouliční lampy ano.
Následoval modul Juergena, kde má náklon kolejí v obloukové koleji tak, jako to je na skutečných tratích. Je pod ním krásný posprejovaný podjezd.
České vlaky končily v Schattenbachu.
Mezinárodní vlaky jezdily úvratí.
Německá část vedla přes dvojkolejný dlouhý obloukový most Chritiana Reitera.
Za mostem byla Christianova novinka - tunel pod letištěm.
Za letištěm je stavebně zajímavý modul horské stanice. Bude tam hluboke údolí. Zatím je ve výstavbě.
Německá část zaústila do mimoúrovňového spojení třech dvojkolejných tratí. Tento modul loni teprve testovali, letos už byl v plném provozu.
Za spojením třech tratí byla dánská stanice bez krajiny. U ní není jasné, zda jde o skryťák nebo časem bude mít krajinu.
Opět se přes ní jezdilo úvratí.
Pokračovala dánská trať do Nordfaxe.
Z Nordfaxe odbočovala jednokolejná dánská lokálka do Landeslundmarku.
Tady je Landeslundmark.
A před ním z loňska známá vlečka.
Po dvojkolejce z Nordfaxe pokračovala hlavní trať přes známý dlouhý oblouk městské zástavby.
Pak byla stanice Brabrand.
Za ní procházela trať přes stanici Smalby s krásným motivem přístavu včetně trajektu/přívozu na vagón.
V oblouku byla dánská vlečka.
Stále dvojkolejná trať po dlouhém oblouku zaústila do stanice Pysmann. Ta je unikátní automatickým vysypáváním vagonů.
Přes několik "přeložek" vedla trať do dánského skryťáku. Opět jezdily vlaky úvratí.
Poslední úsek byla švédská lokálka přes úrovňové křížení.
První stanicí ve Švédsku byl nám známý Nyvang podle skutečné stanice s tepelnou elektrárnou a uhelným dolem.
Tady je stanice z doby rozkvětu na historické fotografii.
Druhá byla vlečka se zastávkou Bruket.
Vlaky se křižovaly ve stanici Moxie.
Poslední stanicí švédského layoutu byl Bastad. Opět se jedná o stanici podle skutečnosti.
Pelle Holmen bude pro majitele dělat novou nádražní budovu, tato není dokonalá, vyřezávaná ručně.
Rozsahem dvojkolejky se jednalo o unikátní setkání.
Moderní epocha umožnila i tento atraktivní náklad.
Most v Nordfaxe tiskne Jan 3D přesně podle plánu.
Tato momentka již neexistuje. Berte ji jako památku na Filípkov.
Průjezd Bardotky mezi Čachnovem a Filípkovem.
Přístup k nápojům na modulu je tu jiný...
Jak ve skutečnosti, tak i na modulech zuří válečné přesuny.
Podjezd na oblouku mezi Čachnovem a Marilingenem.
Fodertechnik plný kontejnerového vlaku.
I takové věci si účastnící vozí :-)
I letos jel vlak pro dětské návštěvníky.
Pěkné bylo, že z Filípkova jezdil švédský expres přes všechny ty úvratě až do Fossie. V provozu podle grafikonu se strojvůdci střídali. Celý express jsem tak jel při volných jízdách a trvalo to hodinu a třičtvrtě! No někde se těch 230m laytu musi poznat. To odpovídá 37 km skutečné tratě!!!
Šotomoment u pískoven.
Bourání šlo rychle, vždyť Dánové mají téměř čtyřicet členů. I my jsme v 15h vyrazili směr ČR.